PÍSNĚ
BÁRKA
Dones mě, bárko má,
do divokých krajů.
Dones mě, bárko má,
na druhej břeh.
Dones mě, bárko má,
kde muziku hrajů,
kde není, bárko má,
smutek a hněv.
Dones mě tam,
kde je obraz. Ne rám
a tyhle bídný řádky.
Jenom mě nes
přes všechen běs
a nevracej mě zpátky.
Živote, bárko má,
proč místa v tobě není
a víra je lakomá
až do morku dřev?
Místo jen, bárko má,
na žité snění,
kde není hladová
závist a spěch.
Dones mě tam,
kde je obraz. Ne rám
a tyhle bídný řádky.
Jenom mě nes
přes všechen běs
a nevracej mě zpátky.
Anebo ne, bárko má
-sny skutečnost mění.
Věřím si akorát
na druhej dech.
Zůstanu, bárko má,
snažit se měnit
s důvěrou, jakou mám
v srdce nás všech.
A tak jen pluj, bárko má.
A tak mě tu nech.
BĚŽÍ ČÍČA ULICÍ
Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.
Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.
Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A kocoury sedící
na starých komínech.
Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A hřeby času píšící
po voprýskaných zdech.
Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.
Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.
Počkej číčo, nechvátej,
vezmi mě tam s sebou.
Život můj je zavátej,
chtěl bych býti tebou.
Počkej číčo, nechvátej.
Sotva lapám dechu.
Dej mi život devátej,
vezmi mě na střechu!
CHTĚL BYCH LÁSKO TEBE
Chtěl bych lásko tebe,
protože se mi líbíš.
Chtěl bych lásko tebe,
protože tě mám rád.
Seslal mi tě sám Bůh z nebe,
andělskými očky vzhlíš.
Chtěl bych lásko tebe
a teď honem uvař, už mám hlad.
Chtěla bych miláčku tebe,
jsi tak vtipný a moudrý.
Chtěla bych miláčku tebe,
jenom tebe, tebe jen.
Seslal mi tě sám Bůh z nebe,
ale ani on není tak dobrý.
Chtěla bych miláčku tebe,
barák, auto, pak bazén.
DOTEK SE ZTRÁCÍ
Dotek se ztrácí v dáli,
v pátek se vládci smáli
nám.
V sobotu planý sliby,
co že by bylo kdyby
já
Ref:
Jsem posel vší viny.
Nedělní den
Jsou pondělní stíny.
Pondělní noc
je ozvěnou zítřka.
Zatěžko myslet
na zadní dvířka.
Jen když si namažem kapsu,
několik panáků chlastu
nalijem do zmáčených hrdel.
Agresi smažem na psu,
pár kroků od kolapsu
vystrčíme prdel.
Pod maskou umělosti
hloubíme tůně zlosti,
špulíme svršky neklamný.
S grimasou důvěrnosti,
žvatláme umě o cti.
Špinavý držky z reklamy.
Ref:
FEJSBUK
Kuk,
kuk,
kuk!
Je tu
FÉÉÉÉÉÉÉEJSBUK!
Kluk,
kluk,
kluk!
Jeden hééééééézkej kluk
už má taky
FÉÉÉÉÉÉÉEJSBUK!
Ale pozor(!):
Je to návykové
a leze to do soukromí...
...ale já už jsem takovej,
omlouvám se, promiň,
omlouvám se, promiň!
...
Look,
look,
look!
To my FÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉUUEEUEUEUEUÉÉ.......(?)
(!)
HRAJ MI, HUDBO!
Hraj mi hudbo,
i dnes v noci.
Pro mé oči zasněné.
Hraj mi valčík,
hraj mi pocit.
nekončící básně mé.
Hraj mi tenor,
hraj mi soprán.
Mnohohlasý alt i bas.
V usmířenou
vyjde z okna
luna. A s ní ďábel čas.
Hraj mi jemně,
hraj mi dlouze.
Operetu na spaní.
O lucerně,
lidské touze.
Kabaretu chlastání.
Hraj mi do tmy, hraj mi do sna,
hraj mi do spaní.
Tahle doba nelítostná
nemá pro mě zastání.
Tak jsem asi sešel z trasy
-hraj mi tvrdě, přidej basy
Ať mě kus tý krutý krásy
tahá za vlasy
Často mám pocit viny,
že nezabráním divadlu
lacinýho žvástání.
Spousta slov, žádný činy
a já podám ruku chapadlu
-už mám lístky na stání.
JESTLI MÁŠ ODVAHU
Jestli máš odvahu dobývat hvězd
Je zbytečné do písku vát
Až stát budeš na prahu vesmírných cest
Lidí tam nebudou zvát
A až tam přijdou
Nebudem si lhát
Smažu křídou
Slova nastokrát
Promlčená řevem němých úst
Je mi úzko
Když nedržíme půst
Jestli máš odvahu budovat měst
Zestárneš dřív než jsi mlád
Až stát budeš na prahu vesmírných cest
Lidí tam nebudou zvát
A až tam přijdou
Nebudem si lhát
Smažu křídou
Slova nastokrát
Promlčená řevem němých úst
Je mi úzko
Když nedržíme půst
MARIE
Zahraj mi, Marie,
na tesknou nótu.
Jak vymlácený schody vod kostela.
Zahraj mi árie,
vod plotu k plotu.
Jak jsi to chtěla.
Já jsem chtěl na Bretaň,
ty zůstat v Bayonne.
Peut-etre pas tout les temps,
nous deux et ton crayon.
Teď sedím v Dinanu
a volám: "Kde jsi?"
Odpověď dostanu:
"Bon voayage, merci."
MILEJ PANE BURŽOUSTE
Milej pane buržouste,
tak vám píšu psaní,
že mi stačí abych přežil
těch pár písní hrát.
Nos nahoru nenoste,
k čemu tohle lhaní?
Koukáte jak kdybych nebyl
na tom světě rád!
Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.
Za svůj život platíme
stejně krutou daní.
K čemu vaše počítání
nálezů a ztrát?
Kam jdeme, nevíme,
plnej pytel zbraní.
A žádný slitování,
"nemůžeme stát."
Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.
Celej papír dopisní
čítá tohle psaní.
Že jsem tady navěky žil
tisíckrát a rád.
Já dělám do písní,
žádný veršobraní.
Suchej rým jsem do nich vložil
víc než mnohokrát.
Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění
MEDOVÍNA
Rve révy krev
rve břehy v řevu rybím
vře přeryv řeky vidin
il veut tres vite tres...
Had hlad má
a vrhla tma se
Má sestra samota
trhá masem
Eros stromu růstu
úst slovo lámá
Tvá máma smrt
strmá jáma
Tenata temnot
ne ta jemná sonáta z not
Rod utopických mravenců
cumlá krutost lidství v hrách
Plamen jedu v ledu krách
květy rdesna ve snách vrah
Ach ta jemná tajemnost
strachem oněmělá laská stáje
...A láska?
Ta je.
Taje!
NADĚJE MÁ TĚŽKOU HLAVU
Jako když ptáci ve větru
roztahujou křídla
svázaná
tichou vírou
že snad doletí
snad až tam
kde hasne plamen vzdoru
Jeden příběh
jedno století
jeden flám
jedno sami
jedno spolu
A tak tím tiše proplouvám...
Svléká se
luna nad řekou
života
tou tvou
nepřecházej hráz
naděje s ní stéká
Naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
vínem
Až Fráňo k tomu splavu
až Fráňo k tomu splavu
doplujem anebo
nedohlídnem
Zhasla nám světla
miláčku
chtělo by se věřit
že voda má
jenom právě blbej proud
nadechnout
a proplujem to spolu
A když se zrovna nedá plout
tak vyzout
běžet bosí střepy k molu
A tak tím tiše proplouvám...
Svléká se
luna nad řekou
života
tou tvou
nepřecházej hráz
naděje s ní stéká
Naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
vínem
Až Fráňo k tomu splavu
až Fráňo k tomu splavu
doplujem anebo
nedohlídnem
Naděje je jako ryba
uvězněna ve svých chybách
naděje je nedopitej džbánek
Okno, co se nezasklívá
slepec se z něj na svět dívá
naděje je prodoufanej spánek
Jako když ptáci ve větru
roztahujou křídla
NAŠE MÍSTO JE NA ZEMI
Zůstali jsme sami,
jako prázdný chrámy.
Jako dvě lodě
na vodě.
Jako písně
o svobodě.
Naše místo je na Zemi,
létáme s pláčem do vesmíru.
Láska je pokryta sazemi
a černá je hladina míru.
Ref.:
Vesele si broukat,
uvítat písní nové ráno.
Co na nás z nebe kouká,
to přijde samo.
Snad
přijde samo.
Jistojistě však zdá se mi,
že není třeba hledat víru.
Tu prostě máš,
to se nezmění.
zapitej inkoust do papíru.
Ref.:
NECH OČI ZAVŘENÝ
Nech oči zavřený,
ať je pravda krásná.
Nech oči zavřený,
ať vítězí cit.
Nech oči zavřený,
ať očista je spásná.
Nechej je zavřený
a nepřestávej snít.
Můžeš utýct do města,
můžeš utýct na venkov.
Doba je hrozná,
ale před životem neutečeš,
děvenko.
Budoucnost je nejistá
a minulost na tečku.
Za právo se rvi,
ale před sebou neutečeš,
chlapečku.
Nech křídla rozpjatá,
aspoň na pár vteřin.
Nech křídla rozpjatá,
a rozrážej vzduch.
Nech křídla rozpjatá,
já tolik pevně věřím.
Nechej je rozpjatá
neboť víra není bůh.
NO TAK
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A žádná tě neuvítá
No tak se ptám
A co ty ptáci no ty
Co mají křivý noty
Na drátových osnovách
Jak snová chiméra
Zbytek vína od včera
Z nekonečnýho večera
vyteče ráno
No tak se boj
No tak běž no tak
Uteč někam
Jak včelí roj
Křivá věž
Já na tě smutně čekám
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A já je všechny nepochytám
Ó VILLONE!
Ospalá je pláž.
Nedělní slunce hřeje.
Svých listů beznaděje
se ptáš:
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
Kolik tváří máš?
Schovaných v tůňce, kde je
zrcadlo, které kleje
tu tvář.
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
PROHNILÁ HŮL
Stál týpek na rohu
a byl vopilej
a jeho múza kolem šla.
Stál tam už hodinu
a nebylo mu hej
zjistil, že asi křivě šláp.
Nechci vaše nízký ceny
a jahody v zimě.
Na hoďku do solárka venku tuhej mráz.
Když bráním se a zuby cením,
tak jsem asi divnej,
nebezpečnej, prostě pod obraz.
Teď už myslet nemusíte,
my myslíme za vás.
Udělejte si pohodlí.
Ale jestli to zkusíte,
strčíme vás za pás.
Pak bychom se přece dohodli.
Já za to nemohu,
naději mi dej.
Odpoutat všechna želízka
Na cizí předlohu
zverbovat mě chtěj.
Bych tančil jak kdo zapíská
Bezstarostná hypotéka
nikdy než teď právě.
Tuto šanci nelze promarnit.
A hodnota člověka
je rovna hovna v trávě
-začni makat přestaň doma hnít.
Co je to za kecy,
když na polích jsou krysy
a mlha hubu votvírá.
Už nebaví mě poslouchat to
"tehdy, dávno, kdysi."
O prohnilou hůl se opírat.
SKEPTICI V DUCHOPRÁZDNU
Na papír napsal jsem si pár slov,
jak se mi zalíbilo.
Pak přišel znalec, řekl to schov',
tohle už tady bylo.
Triko měl žlutý - "Never I love"
z něj na mě zasvítilo.
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu
maj studnu prázdnou
a nikdo vodu nedolejvá.
Jako když čápi
krouží nad krajinou
tak múzy slouží,
nevyhynou!
Jako když čápi
krouží nad krajinou,
tak múzy slouží,
nepřestanou.
Opakovat je básníkův rov,
tohle už tady bylo.
Zapomeň na knihy , rádio "off"
- to tě ovlivnilo.
Umění je jít rodit na hřbitov
- to je nový dílo
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
STUDENTSKEJ ŽIVOT
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Včera noční, ztítra ranní
směna ve fabrice.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Někdy voprus, milá paní,
milí rodiče!
Pořád unikám
vzhůru do nikam.
Pořád utíkám,
ani nevím kam.
V jiný dimenzi
na oběd do menzy.
V silný averzi
šetřím na penzi.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Stresem narušený spaní.
Silný caprice.
Studentskej život.
Parametry předepsaný.
Sudentskej život.
Prý neplatičů daní.
Po zemi plazí se.
Ta paní za sklem
vypadá zhasle.
Neřeknu nashle
dokud sklo nepraskne.
Sedí za kasou
s tupou grimasou.
S očima v sloup,
že bys je vydloub.
SVOBODA
Tak jak nám podzim ustlal
já všechno zlé jsem ustál
a schoval rozum pod listí
Tak jako vítr v polích
pomyslím na cokoli
i v kraji plném závisti
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
Jak ryby v kalné vodě
hledáme vinu v době
a sebou jsme si nejistí
Trnouce v mrtvém bodě
voláme po svobodě
-snad nám ji konzum zajistí
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
JSEM RÁD
Na pole padlo
Podzimní slunko
Kluci a papíroví draci
Ztrácí se v mracích
Ospalé prsty Slunce
Hladí snopy slámy
V lukách rozestlány
Jsem rád
Že ráno vyšlo slunko
Jsem rád
Že můžu hrát
Jsem rád
Tak neplač moje strunko
Jsem rád
Tak akorát
I přes bolest žití
Konzumního hnití
Než jen bojovat a nežít
Pořád můžu věřit
Snad jsem nezahřešil
Když se na zítřek těším
Znaje jeho šrámy
Jsem rád
Že ráno vyšlo slunko
Jsem rád
Že můžu hrát
Jsem rád
Tak neplač moje strunko
Jsem rád
Tak akorát
VE VYHNANSTVÍ
Ve věčných pouštích
vyhnanství mého,
zanechej stopu,
napiš mi jméno.
A pošli jej po větru
na křídlech albatrosů,
až na věž kostela,
kde náš čas letí,
i když netak docela.
Ref.:
Buď se mnou příteli,
v dobách hezkých, ba i zlých.
Na smrtelný posteli,
netvrď mi anděli,
že jsi zpych.
Na cestách, necestách,
ne, že bych ti nepomoh'.
já tulák po hvězdách,
ztracenec, neznaboh.
Budeš-li, věčnosti,
ke mně milosrdná
a moje proměna
přetaví se v píseň...
Dal bych ti všechno ze své lodi,
jenom ne plutí.
Tak vítej na palubě
věčného pnutí.
Ref.:
Ref.:
Větrné mlýny
Ó Praho, ty zas bolíš,
jako prázdný řádky.
Zas na rozcestí stojíš
a zlá je cesta zpátky.
Proč zas Želivskýho,
Smíchov tam a zpět
Když jsem ti moh’ zpívat
tolik krásných let.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny
a zpíval, co slova jsou
a co jsem to zač?
Celej den jsem bojoval
a snad už vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost,
klíčovou dírkou se dívá.
Zbývá dnů ještě dost,
tak odpusť mi, že zase zpívám….
… že sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny
hledal, co slova jsou
a co jsem to zač?
Sedm let jsem bojoval
a teď snad vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost
nad vltavskou bárkou už svítá.
Zpívám ti pro radost
a tak tě příteli vítám!
Tolik jsem tě miloval
tys’ nesnesla mý stíny.
Já hledal, co slova jsou
a co jsme to zač?
Tolik jsem tě miloval
teď bez pocitu viny
zase slyším hudby pláč.
Zmítá se minulost,
vltavská bárka se kývá.
Zbývá snů ještě dost
-kývá se, ale je živá.
Sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny a našel,
co slova jsou a co jsem to zač.
A ty, co jsi mě kádroval,
ze svý nuzný špíny,
neuslyšíš hudby pláč.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny...