Větrné mlýny Ó Praho, ty zas bolíš, jako prázdný řádky. Zas na rozcestí stojíš a zlá je cesta zpátky. Proč zas Želivskýho, Smíchov tam a zpět? Když jsem ti moh’ zpívat tolik krásných let. Celej den jsem bojoval s větrnými mlýny a zpíval, co slova jsou a co jsem to zač? Celej den jsem bojoval a snad už vyhoví mi zase slyšet hudby pláč. Zmítá se minulost, klíčovou dírkou se dívá. Zbývá dnů ještě dost, tak odpusť mi, že zase zpívám…. … že sedm let jsem bojoval s větrnými mlýny hledal, co slova jsou a co jsem to zač? Sedm let jsem bojoval a teď snad vyhoví mi zase slyšet hudby pláč. Zmítá se minulost nad vltavskou bárkou už svítá. Zpívám ti pro radost a tak tě příteli vítám! Tolik jsem tě miloval tys’ nesnesla mý stíny. Já hledal, co slova jsou a co jsme to zač? Tolik jsem tě miloval teď bez pocitu viny zase slyším hudby pláč. Zmítá se minulost, vltavská bárka se kývá. Zbývá snů ještě dost -kývá se, ale je živá. Sedm let jsem bojoval s větrnými mlýny a našel, co slova jsou a co jsem to zač. A ty, co jsi mě kádroval, ze svý nuzný špíny, neuslyšíš hudby pláč. Celej den jsem bojoval s větrnými mlýny...