Písně

Větrné mlýny

Ó Praho, ty zas bolíš,

jako prázdný řádky.

Zas na rozcestí stojíš

a zlá je cesta zpátky.

 

Proč zas Želivskýho,

Smíchov tam a zpět

Když jsem ti moh’ zpívat

tolik krásných let.

 

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny

a zpíval, co slova jsou

a co jsem to zač?

Celej den jsem bojoval

a snad už vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

 

Zmítá se minulost,

klíčovou dírkou se dívá.

Zbývá dnů ještě dost,

tak odpusť mi, že zase zpívám….

 

… že sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny

hledal, co slova jsou

a co jsem to zač?

Sedm let jsem bojoval

a teď snad vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

 

Zmítá se minulost

nad vltavskou bárkou už svítá.

Zpívám ti pro radost

a tak tě příteli vítám!

 

Tolik jsem tě miloval

tys’ nesnesla mý stíny.

Já hledal, co slova jsou

a co jsme to zač?

Tolik jsem tě miloval

teď bez pocitu viny

zase slyším hudby pláč.

 

Zmítá se minulost,

vltavská bárka se kývá.

Zbývá snů ještě dost

-kývá se, ale je živá.

 

Sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny a našel,

co slova jsou a co jsem to zač.

A ty, co jsi mě kádroval,

ze svý nuzný špíny,

neuslyšíš hudby pláč.

 

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny...

BÁRKA

Dones mě, bárko má,
do divokých krajů.
Dones mě, bárko má,
na druhej břeh.
Dones mě, bárko má,
kde muziku hrajů,
kde není, bárko má,
smutek a hněv.

Dones mě tam,
kde je obraz. Ne rám
a tyhle bídný řádky.
Jenom mě nes
přes všechen běs
a nevracej mě zpátky.

Živote, bárko má,
proč místa v tobě není
a víra je lakomá
až do morku dřev?
Místo jen, bárko má,
na žité snění,
kde není hladová
závist a spěch.

Dones mě tam,
kde je obraz. Ne rám
a tyhle bídný řádky.
Jenom mě nes
přes všechen běs
a nevracej mě zpátky.

Anebo ne, bárko má
-sny skutečnost mění.
Věřím si akorát
na druhej dech.
Zůstanu, bárko má,
snažit se měnit
s důvěrou, jakou mám
v srdce nás všech.

A tak jen pluj, bárko má.
A tak mě tu nech.

BĚŽÍ ČÍČA ULICÍ

Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.

Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.

Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A kocoury sedící
na starých komínech.

Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A hřeby času píšící
po voprýskaných zdech.

Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.

Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.

Počkej číčo, nechvátej,
vezmi mě tam s sebou.
Život můj je zavátej,
chtěl bych býti tebou.

Počkej číčo, nechvátej.
Sotva lapám dechu.
Dej mi život devátej,
vezmi mě na střechu!

MARIE

Zahraj mi, Marie,
na tesknou nótu.
Jak vymlácený schody vod kostela.
Zahraj mi árie,
vod plotu k plotu.
Jak jsi to chtěla.

Já jsem chtěl na Bretaň,
ty zůstat v Bayonne.
Peut-etre pas tout les temps,
nous deux et ton crayon.

Teď sedím v Dinanu
a volám: "Kde jsi?"
Odpověď dostanu:
"Bon voayage, merci."

JSEM RÁD

Na pole padlo

Podzimní slunko

Kluci a papíroví draci

Ztrácí se v mracích



Ospalé prsty Slunce

Hladí snopy slámy

V lukách rozestlány



Jsem rád

Že ráno vyšlo slunko

Jsem rád

Že můžu hrát



Jsem rád

Tak neplač moje strunko

Jsem rád

Tak akorát



I přes bolest žití

Konzumního hnití

Než jen bojovat a nežít

Pořád můžu věřit



Snad jsem nezahřešil

Když se na zítřek těším

Znaje jeho šrámy



Jsem rád

Že ráno vyšlo slunko

Jsem rád

Že můžu hrát



Jsem rád

Tak neplač moje strunko

Jsem rád

Tak akorát