Básně

KDYSI DÁVNO RŮŽE

Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění
nikdo za nic nemůže a nezmůže nic
Vytržen z oázy sladkých perel snění
kyselý ozón leptá kůži plic

Skutečnost vyběhla do ulic
a přes kaluže skáče
Nikdo se tě neptá co je víc
každý něco mektá
a u píva si pláče

Mandelinka hltá zbytky černých mšic
z lící nevinných slunečnic

kvetoucích pozdě

LESNÍ MOUDRO

Stromy jsou zkušení mudrci,

zjara se probudí
a těší se na další čtyřnásobnou radost
a na zkušenost
kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy
ale pravda
ta zůstává vždy v kořenech

Stromy jsou výteční pozorovatelé,

ti staří zjara doufají
že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší
ale v zimě sklesnou, opadají
svrbí je kořeny
ale zjara opět doufají
protože jsou silnější než my

-čehož si však nesmírně cením

V LŮNO

Procházel jsem
dutou vlhkou místností
a ač nebylo v ní oken,
přece byla plná světla.

Hřála tam lampa na dlouhé tyči.

Chtěl jsem si to zapsat,
ale vyteklo mi pero...

VE ZVONICI

Průhledné pruhy světla
tiše a jemně
bijí do zvonů:

Nad Lipnicí ptáci

Kol dokola jejich hvizd
kol dokola hezkých míst
kol dokola zpěvný sbor
kol dokola celý chór

Lipničko má
toulavá
Přec jsi doma
přec bolavá

Není zvoníka
a není zvonů
Kdo mi odcinká
cestu domů?

Na hradní zdi ptáci řvou
hukot hnízd hrá nad hlavou

Zvonečku jsi teskný, bledý
stejný jako naposledy
dej pozor kdo si na tě hledí

(Lidé kteří mnoho vědí
lidé kteří nepovědí?
Lidi dobíječi krví zla
plni pravdy jež je zahryzlá?)

Nad Lipnicí hejno vran
hradním oknem dokořán
aby slunko hřálo krouží
aby zřely jaro v louži

Nastala noc
Měsíc si s ní hrál
Já tam stál na hřebeni skal
a volal o pomoc

Měsíc olizuje střechy hradu
já žádám jej o dobrou radu
Sedě ve zvonici málem usínám
promnulé prsty do strun zatínám

Však zahořkle a trpce zní má mandolína
jak ze srdce krev mi stříká pod rukáv
Zahořkle a trpce a nepřijímá vína
jímž pyšníváš se jako páv

Čím jsou vína vinna?
Za básníky
Jako mírná polovina

Hvězdy jak stříbrné jehly
celou noc se ani nehly
Prošívajíce křivé notové linky
jak jedovaté konvalinky
v nadmořském oceánu hudby...

Nad Lipnicí ptáci
citlivě větrem se potácí
Broukám si kam si brouk asi
zrovna ukrouh z rouna dobrou noc

Nad Lipnicí ptáků moc

a mají moc

JEŠTĚ

Ještě zcela nezapadlo
ještě ne tak dočista
ještě přijde očista
ještě srdce neuvadlo
jak květina za továrnou
ještě máme duši tvárnou
ještě mladí stárnou
před mlhavými zrcadly

ještě staří nezmládli