Básně

***

Po přečtení této básně mě nebudete mít přečteného,
mrzelo by mě to

Jednou se potkáme
a ze srdce opuštěného

Budeme se vášnivě milovat,

potkáme se doma v krajině dětství
kam nás vyhnal rozum Boha nebudeme ctít
jemu jen s věčnou pokorou odevzdáme rány
ochotu a milost prachy dluhy plány

- a už se nebudeme litovat -

Trpí jenom srp
který seče nahou trávu
V zahradě modrých chrp
kams vyhnal svoji krávu

A PODZIM VLÁDNE...

Barvami hrají
koruny stromů
jablka zrají
vracím se domů
Domů?
Domů se nevracím
stromům
v aleji se obracím

Toulky podzimní krajinou
a dívčí ruce
a milování pod temnými křídly noci
a důležitost každého dne
pro vytoužený pocit tajemna

Slzy pro marnivost pohlazení
pro touhu euforického smutku
Radost vesele poskakuje a škádlí
pro nutnost milostného napětí

Nespoutaný vděk a láska
oblékne podzim do průsvitných šatů
a růžového závoje
Konec krásy na obrázkách
dost už těch stydlivých hmatů
chci nového náboje
Některé hvězdy
se zdají býti daleko
Teprve tehdy
až budeš řádně naměkko
poznáš jak jsou blízko
Ztratíš štěstí
a tvoje děvče nechá tě
na rozcestí
Rozum dá ti opratě
a koně s hlavou nízko

Ptáci odlétají
někam do neznáma
jablka klidně zrají
Podzim
-mocichtivá dáma
Těch barevných dětí
tančí v alejích
Ani nepřijde ti
toužím
listů spálených...

Myšlenky jsou rozevlátými listy
shrabávané bolavými tóny v krásnu.

***

Zase pláčeš,
básníku?
Hejno kačen
zobá z pomníku

A ty jsi nadšen pro pár rohlíků,
kterých
a je jedno kdo to byl
na jemno na hrob rozdrobil
jako vzpomínku?

MĚL JSEM BÍLÉ

Na mé bleděmodré šachovnici
měl jsem bílé a hrál nerozhodnou partii

s časem

jenž je prostý jako život

Až najednou ke konci hry
v patové situaci

spadl mi praporek

a já prohrál

na čas

***

Chví se luna, sametová
zahlazuje chiméry
Na chvíli jsem zamet´slova
ovanutá večery

Chví se tiše, tiše chví se
vyšeptává notýsek
Motýl vstává v šeru vísek
kdo nespává, dozví se…